V Kuchyni

prisiel za mnou Mino
mozem byt vas brat ?
vravim,
pockaj opytam sa tatka,

tatko, mozes byt rad
hlasi sa nam brat,
prijmeme ho ?

po hodine pri vatre
namiesto oci uhliky
sa obzeram,
Mino zmizol

....
miz
nu
ci ------ brat.
...

Sme tri sestry.
Vzdy budeme.

najprv je vona
potom dlho, dlho nic

potom tma
a dlho, dlho nic

a hviezdy
a dlho, dlho nic ine



a potom je nic
a vona, tma a hviezdy

a je to to cele to iste

in one second back, back,
a few years have passed
i myself have stepped back
knew i loved you
but we could not last

the hapiness, so simple
of knowing you exist
your smile and your dimples

writing this i could not resist

we could not last

Vcera na ostro,
Dnes iba cez zaclonu,

Zajtra sa stratis uplne.

O hladani krasneho obrazu

Rada by som sa dozvedela, ci nas vcerajsi navstevnik, ktory sa na blog 3 sestry dostal cez Google search vyhladavanim vyrazu:

KRASNE OBRAZY

na nasom blogu nasiel to, co hladal. Nerobim si iluzie, odpoved je asi NIE! Ved aj vy sa sami seba pytate, co tu robite, vsak?

A co to vlastne vcerajsi Sherlock hladal? Co je to "krasny obraz"? Usmievam sa nad pomyslenim na to, ze niekto takto hlada na internete. Paci sa mi to, naozaj, ale zaroven som zmatena. Je to predsa tak subjektivne! "Najdem vlastny vkus na nete?", "Necham sa ovplyvnit vkusom a odporucaniami inych?"

Pripomina mi to marketingovu outdoor kampan banky HSBC uz niekolko mesiacov rozbehnutu na najvacsich svetoch letiskach, ktora je zalozena prave na subjektivite. Ukazka toho, ako rozdielne vnimame svet okolo nas:

PS. Viac protikladov z kampane HSBC najdete na adrese http://yourpointofview.com/hsbcads_airport.aspx , chodte sa na nu pozriet, naozaj stoji za to.

Z cédečka na kazetu

Milá skupina PARA,

s nadšením zdieľam Váš hudobný pokrok už odkedy som s niektorými z Vás zdieľala aj spoločnú lavicu na základnej škole. Ste skvelí. Vaša hudba ma napĺňa radosťou a spokojnosťou. To nadšenie prešlo až tak ďaleko, že "v dnešním svetě komjútrú jutrutrú" som si nahrala Vaše dva posledné albumy na kazetu, aby som Vás mohla počúvať na každom kroku a kilometri, čiže aj v aute. Som s Vami, len tak ďalej!

Tete

Jakože Baden Baden

"Vždy je mi dobre aha, Keď z neba modré aha, Príde až ku mne aha, Za domom v humne aha, Veľký svet v malom aha, Milujem slalom aha, Kľučkujem dobre aha, Keď mám z neba modré aha.

Keď sa z hrnca parí, Mám doma Paríž, Poslúchať som musel, To bol pre mňa Brusel. V Cíferi hotovo, Zdravíme Drieňovo, Robíme kto chce čo chce Aj v obci Letanovce, Nestrácam nádej, jakože Baden Baden, Pri prehre v pinpongu, Duje až z Honkongu, Za hlavou cítim Slavín, Až kým sa nezastavím, Po ceste v Meste Novom, Stred sveta je vo Vrbovom

Vždy je mi dobre aha, Keď z neba modré aha, Príde až ku mne aha, Za domom v humne aha, Veľký svet v malom aha, Milujem slalom aha, Kľučkujem dobre aha, Keď mám z neba modré aha.

Celý svet v srdci aha, A papierová Praha Krakov či Varšava, Vždy keď je oslava, Cestujem skromne, Celý svet vo mne, Ešte raz poviem aha, Skončím a ďalej ťahám..."

Lyrics PARA www.para.sk

Chlapci su skveli (a to nielen kvoli hostujucemu Kascakovi, ktoreho samozrejme zboznujeme...)

Velice třeskutá komedie

Opajcnem sem cosi zo stranky prazskeho Divadla na Baterky, do ktoreho Vas srdecne pozyvame, kedze nam robi reklamu :) na predstavenie TRI SESTRY. Navyse milujeme cestinu. A placky. A cestu rozheganym autobusom do Prahy.

http://www.divadlonabaterky.cz/

"Antone Pavloviči! I Vy, Vy! Psal jste si hry, člověk je čte jedním dechem, směje se, pláče, je to takové hořkosladce veselé i smutné. Z hlediska čtenáře k popukání, žito, převelice k pláči. Zajímalo by mne, jaký život jste žil Vy, převelice drahý Antone Pavloviči? Byl-li to takový vaudeville, o jakém píšete, moc Vám nezávidím. Lidé, kteří příliš sní o životě, jaký by chtěli prožít, místo toho, aby pro svou vizi něco udělali, nikdy nežijí život, o jakém sní. Většinou se nechají přinutit, samozřejmě že neradi, k prožití života někoho jiného. Možná, že nemohou jinak, možná, že jim není dáno, možná, že ani nechtějí jinak. Kdo ví. Jejich sen o životě však mnohdy mívá podobu jen takového jakoby nejasného tlaku někde z oblasti podbřišku. No a uskutečněte takový sen! Jejich život bývá truchlivý, většinou k nepřežití, nicméně takoví lidé bývají mnohdy komičtí. (A to i pro ty, kteří takto žijí.)

Rodina tří sester žila do určité doby život svého otce – velitele vojenské posádky. Dům byl vždy plný důstojníků, veselých kumpánů, příživníčků, závislých na jejich otci. Dvořili se dceruškám velitele, ony byly obletované a vcelku jim nic nechybělo. Že to nebylo žádné štěstí? No a co, hlavně, že bylo veselo. Pak otec umřel, dům se vyprázdnil od příživníčků a najednou bylo neveselo, truchlivo. Odešel ten, jehož život žily. No a o tom, jak to bylo dál, je tato hra. Podobenství o utrpení lidí, kteří podlehnou tupým hovádkům a žijí jejich život. Dělo se tak kdysi, děje se tak dnes a bude se tak dít po věky věků s těmi, kdo v sobě nenajdou odvahu žít život svůj vlastní. Co s podobenstvím? Čechov velice dobře věděl, že podobenství čistě naučná, lidi spíše odpuzují. Snaží se tedy o někdy jemnou, jindy drsnou karikaturu, aby to, co chce říct, bylo stravitelnější. Nabubřelé fráze, slzy lítosti nad sebou samým, nepatřičná gesta, vřelá vyznání někomu, komu je to naprosto lhostejné a hlavně slovíčko „kdyby“ v čase minulém, to jsou postupy, které používá. Hrát Vaše hry, Antone Pavloviči, tak, jak na nás působí při jejich čtení, se téměř nedá. Naštěstí naše divadlo neuznává fakt, že se něco nedá. Dá! Ale odnesete si to vy, milí diváci. Kdyby to člověk věděl, kdyby to věděl!

Martin Ondruch"

Kava u Francisa

Chlipkam kavicku, surfujem si v obyvacke v klude rano na nete, sportujem: skacem zo stranky Chudnutie-ako (odporucam) na stranku Ebay a snivam o tom, ze si raz (mozno dnes rano) kupim za nehoraznu sumu kabelu Pelham znacky Gucci (velkost M, samozrejme), ved, ano, som obet konzumnej spolocnosti.

Fuj.

Kabelky, tasky, topanky ma po chvili omrzia, idem sa pozriet do ibejovskej rubriky umenia. Su v nej na predaj stovky obrazov, sosiek, fotografii... rada si ich prezeram, bez toho, aby som cokolvek kupila, ceny su niekedy zavratne.

Jeden obraz ma pritiahne ako magnet.

Jeho majitel mu dal takyto popis: "Trés beau tableau ancien aux couleurs vives" (Krasny stary obraz namalovany zivymi farbami).

Po kliknuti sa titulku sa objavi popis: "Vendons tres beau tableau ancien aux couleurs vives, trés présent et décoratif .Ce tableau mesure 46 cm par 33 CM.Bon état général malgré son age mais à signaler de nombreuses cassures de la peinture visibles sur les photos."

Cize: Na predaj: stary obraz namalovany zivymi farbami, velmi vyrazny a dekorativny. Rozmery 46 x 33 cm. Napriek veku dobry celkovy stav, aj ked upozornujeme na pukliny vo farbe viditelne na fotografiach.

Prva fotografia: som nadsena. V momente sa do obrazu zamilovavam. Sestry sa mi smeju, "po Tublatanke teraz toto???"

Pukliny mi nevadia. Kaslat na ne.

Stupa mi adrenalin. Tento obraz ma oslovil. Laka ma. Je v nom nieco, co nedokazem opisat. Povazujem ho za PRENADHERNY, aj ked na prvy pohlad sa vam moze zdat vsedny.

Tie farby, formy, celkovy dojem, ktory vo mne ten obraz zanechava. Znervoznuje ma a zaroven ukludnuje. Dokazala by som a nanho pozerat hodiny. A aj sa pozeram. Aj prizeram, lepsie, skumam detaily.

Neverim vlastnym ociam. Na Ebay sa predava obraz od Francisa Picabiu.

Francis Picabia: Maliar, grafik, surealista, dadaista, zil v rokoch 1879-1953. Ked tento obraz namaloval, mal 33 rokov. Vo svojich umeleckych zaciatkoch ovplyvneny Pissarom, Barbisonom, Sisleym. Na poharik vina chodi s kym inym ako Marcelom Duschampom. V rokoch 1913-1915 cestuje do New Yorku a prispieva k zalozeniu avantgardy. Samozrejme, spoznava aj Tristana Tzaru, a zurisskych Dadaistov.

Och. Predstavujem si velku obyvacku, zaliatu svetlom. Vysoky strop, biele steny, parkety. Neverim. Ved Dadisti opovrhuju prave tymto. Tak si vymyslam ine: maly atelier, binec, vsade farby. Francis Picabia maluje pri mne, ja sa na neho pozeram, vychutnavam si rannu kavu.

Viem, ze som tam bola.

Pourquoi t'inquiète mon silence

Crois-moi tu n'as plus de recours

Que prendre ton mal en patience

L'amour ne dure pas toujours

Tu te jouais de moi je pense

Quand je croyais t'aimer d'amour

Aujourd'hui change la balance

L'amour ne dure pas toujours

Tu as été mon espérance

Je t'ai appelé au secours

Tu vins bien tard mais pour ma chance

L'amour ne dure pas toujours

Tu fus aussi ma délivrance

Tout s'est passé en quelques jours

Avant après c'est la souffrance

L'amour ne dure pas toujours

Tu ne fus donc qu'une expérience

On s'est trompé chacun son tour

Mon cœur fatigué prend vacances

L'amour ne dure pas toujours

Aby

Aby som nemusela tolko robit, utekam z roboty.
Potom, aby som si oddychla, doma nohy na stolcek v obyvacke vykladam. Telku zapinam. Polnohospodarsky salon na France 2. No vynikajuce. Nuda.

Po Monsieurovi ani stopy. Som sama. Stale doma.

Toto je jedna z chvil, ktore su mi velmi vzacne. Som sama so sebou, svojim ja, myslienkami, starostami, radostami, tajnostami.

Vytahujem papier a kreslim, cosi, hocico, bez zmyslu,
ciara, linia,
krivi sa, spaja do neurciteho statickeho utvaru bez hlavy a paty.

Kreslim
...len aby som mohla "nuchat" fixku.

Harriet Bell

Pacia sa mi obrazy Harriet Bell. Su jednoduche, plne energie, zivych farieb. Su z miest, ktore mam rada. Viem si predstavit ich vonu, hluk. Smiech, chut.

Na Harriet Bell som nadabila uplne nahodou. Z ktovieakeho Googlovania sa mi na obrazovke objavili dve radostne krevety, z nich som si klikla na ich 5 sesternic:



Z kreviet som sa preklikala na krajinky,

Z krajiniek na marocke zeny vyhrievajuce sa na slnku,


Z Maroka na londynske Piccadilly...

Kto je Harriet Bell?
Nepoznam ju, a nikdy som o nej nepocula. Ale paci sa mi, ako maluje; to, ze v poslednych olejomalbach hrubkou stetca skryva detaily a ide rovno k podstate pocitu. Ze niekedy necha vo viacerych vrstvach farby zmiesane naznaky cohosi, co si kazdy moze vysvetlit podla vlastnej fantazie. Ze mi necha slobodu domysliet si detaily. Aj to, ze obcas vymeni stetec za ceruzku, ze sa meni z Hoppera na orientalistku, z krajinkarky na portretistku.

Na jej stranke som sa docitala, ze je (asi) Anglicanka a studovala v Moskve, a ze niekolko mesiacov zila v Maroku. Dokonca aj to sa mi paci. What else?

Many thanks, Harriet Bell.

Dada

Nasa stara mama -na svoju dobu neuveritelne to moderna zena, tak ako vela starych mam v CSSR, vela necestovala.

Knihy ju zaniesli tam, kam sa my dnes lietame, s Kevinom...

Z jej virtualnych ciest vznikli skice.

Burundi. Martinik. India... Je ich tak vela, viac, ako sa da za jeden zivot navstivit.

A ona to predsa len stihla!